Skautský tábor „Shrek“

Bylo nebylo, za sedmero loukami, sedmero borovými lesy a jednou řekou jménem Ploučnice, stálo tábořiště. V něm se rozprostírala krásná bažina, do které se naši skauti dostali. Hned po příchodu bychom všichni logicky očekávali rozkopnutí dveří kadibudky za zvuků písně All Star od Smash Mouth… realita byla však jiná. Klidný život v Bažině se Shrekem naše skauty nečekal. Hlavní hrdina totiž nebyl k nalezení a bylo potřeba mu pomoci.

Zatímco zlobřata dokazovala, že mají odvahu, sílu a dostatečně zlobří povahu, poctivě sbírala šnečí ulity, vesničané hromadili zlaťáky a pomáhali zlobřatům se vším co bylo třeba. Po vesnicích se správnými Zlobřími jmény: Soplín, Prdín, Cibulín, Krkounice, Rochňov, Bahnov, Slintov a Bublov se snažili dostat Shreka zpátky do Bažiny. Protože jen jejich společným úsilím bylo možné překonat všechny nástrahy, splnit zadané úkoly a získat vše potřebné k návratu Shreka domů. A tak náš příběh začal přesně tam, kde začíná každý správný Shrekův příběh. Uprostřed lesa, poblíž Bažiny a samozřejmě nedaleko kadibudky.

Pohádková kulisa však byla jen jednou vrstvou celého tábora, protože jak ví každý správný zlobr, důležité věci mají vrstev víc, stejně jako cibule. Chlapci a děvčata se během společných dnů učili pracovat se dřevem, procvičovali zdravovědu, poznávali rostliny a živočichy v okolí, vázali uzly a získávali další praktické dovednosti. Společně se vydali na Vodní hrad do nedaleké České Lípy, kde mohli objevovat na vlastní kůži krásy hradu. Mnohé z nich si zároveň plnily odborky a osobní výzvy. Na táboře tak padly tři Bílé tesáky, tři Kapky rosy i tři Orlí pera. Za jednotlivými úspěchy nebyla jen vytrvalost, ale také vzájemná pomoc, podpora a ochota přiložit ruku k dílu ve chvíli, kdy ji někdo druhý potřeboval.

Vesničany čekalo také několikadenní putování Hradčanskými lesy. Všechno potřebné si nesli na zádech, sami si plánovali cestu, připravovali jídlo a hledali místo k přenocování. Zatímco procházeli borovými lesy a krajinou kolem Ploučnice, zlobřata zůstala na tábořišti a starala se o chod Bažiny. Musela zajistit zásoby, udržovat oheň, plnit služby a dokázat, že Shrekův domov přežije i bez dohledu vesničanů. Obě skupiny tak dostaly příležitost vyzkoušet si samostatnost, odpovědnost i spolupráci v trochu jiné podobě.

Celým táborem samozřejmě procházely známé postavy ze Shrekova světa. Nechyběli Fiona (v obou variantách), Oslík, Dračice, Slepé myšky, Vlčice ani další pohádkové bytosti. Účastníci tábora se museli vypořádat s úklady Rampelníka, který se snažil využít každou nepozorně uzavřenou dohodu, i s nástrahami Dobré víly, jejíž pomoc nebyla tak nezištná, jak se na první pohled zdálo. Některé úkoly prověřily odvahu, jiné důvtip, rychlost nebo schopnost domluvit se s ostatními. Stejně jako ve Shrekově příběhu se totiž ukázalo, že samotný hrdina mnoho nezmůže a že cestu domů často otevře až spolupráce těch, kteří jsou na první pohled úplně odlišní.

Šnečí ulity a zlaťáky postupně přibývaly, překážek ubývalo a Shrek se nakonec mohl vrátit tam, kam patřil. Do své Bažiny. Děti si z Hradčanských lesů odvezly nejen splněné úkoly a nové dovednosti, ale také společné zážitky, přátelství a vzpomínky na dva týdny, během kterých se obyčejné tábořiště u Ploučnice proměnilo v pohádkový svět.

Velké poděkování patří všem, kteří se na přípravě a průběhu tábora podíleli. Především vedoucím a praktikantům. Bez jejich času, energie a nasazení by tábor nemohl vzniknout. Stejně důležití však byli i všichni účastníci, kteří jej naplnili zážitky, smíchem a společnými chvílemi, na které budeme ještě dlouho vzpomínat.

A my už jen můžeme dokola opakovat: „Už bude další tábor? Už bude další tábor? Už bude další tábor?“

Anna Dvořáková – Sluníčko